Nové tváře bloudí Bourbonským palácem

> politika  Francie > odvysíláno na Českém rozhlasu Plus, dne 29. června 2017.

„Doleva?“ – „Doprava?“ – „Do 1. patra, nebo do přízemí?“ ptá se Marine Le Penová, předsedkyně Národní fronty, ale nyní především nová poslankyně, jedna z 577, ne ovšem zcela zanedbatelná. Televize BFMTV vysílá tento orientační pochod Le Penové v kuloárech Bourbonského paláce s jistou dávkou škodolibosti – můžete ho vidět i na internetu. Podobný zmatek neměla v hlavě pouze Le Penová, potíže s orientací mělo i dalších 423 nových poslanců, kteří ze 75 % obměnili francouzské Národní shromáždění – a od tohoto úterý i počet dosavadních křesel.

Hollandovi pohrobci v poločasu (levicového) rozpadu

> politika > Francie > komentář nahrán a odvysílán na Českém rozhlasu Plus, dne 23. ledna 2017

„Ještě jedno takové vítězství a budeme zničeni,“ pravil kdysi vědoucně Pyrrhus, král z Epeiru, po bitvě u Auscula. Pyrrhovo vítězství. První kolo socialistických primárek ve Francii má svého vítěze. Stal se jím Benoît Hamon, bývalý ministr školství socialistické vlády, jehož „dynamika posledních dní“ přivedla k výsledku, který nečekali ani jeho blízcí.

Ça va mieux?

- politika - Francie - text vyšel na portálu Parlamentních listů, dne 30. května 2016

Odbory zablokovaly Francii. Sociální krize vrcholí. Levice je v rozkladu. Kdy padne vláda?

Neomezená stávka! Francie vstupuje do dalšího týdne protestů. Po blokádách silnic, rafinérií ropy a dokonce nukleárních elektráren, půjde tento týden především o železniční dopravu. Jak dlouho tohle ještě může trvat? Socialistická vláda, vedená premiérem Manuelem Vallsem, žije možná poslední týdny a dny. Vydrží?

Symbolická porážka levice pro Vallse nic nemění

> politika > Francie > vysíláno v Českém rozhlasu Plus dne 2. dubna 2015

Francie hlásí obrat. Nikoliv v politice vládní, ale v terénu. Po druhém kole departementálních voleb o uplynulém víkendu, v němž aliance pravicových stran a středu – tedy převážně Svazu pro lidové hnutí (UMP) a Svazu demokratů a nezávislých (UDI) – masivně zvítězila, bylo by možná na místě se ptát, jak s tímto výsledkem naloží socialisté.

Francie tváří v tvář vládě tří stran

nahráno pro Český rozhlas Plus, 24. března 2015, vysíláno 29. března 2015

Modrá barva je pro pravici, růžová pro levici, černá pro frontisty.
Jak to tuto neděli dopadne?

Kdo si počká, ten se dočká. A hlavně dopočítá. Tak by se dal shrnout základní pocit z nedělního prvního kola francouzských departementálních voleb, jež se uskutečnily 22. března. Komentáře se sice různí, stejně jako výroky předsedů politických stran. Faktem nicméně zůstává, že ačkoliv spojená pravice ohlásila ústy lídra Svazu pro lidové hnutí (UMP) Nicolase Sarkozy vítězství, nic není méně jisté. To se možná stane v druhém kole, 29. března večer. Po tom prvním je to ale čiré chvástání.

Navzdory tomu, že ministerstvo vnitra, vyhlásilo podle čísel vítězství pravicové aliance - vedle UMP jde ještě zejména o centristický Svaz demokratů a nezávislých (UDI) – a to výsledkem 29%, nezapočítává do toho uskupení, jež se také k pravici hlásí: tzv. divers droite (různorodá pravice). Při sečtení těchto dalších, byť někdy marginálních lokálních uskupení, ono číslo poskočí na: 36, 42%.

To ale není triumf pro Nicolase Sarkozyho, protože jeho základní ideologické východisko neodpovídá širokému spektru pravice. I když to vypadá, že se stále více přiklání k pravici populistické, národovecké či extrémní (volme slova podle vkusu).

Rok 2014 – annus horribilis prezidenta Françoise Hollanda

vysíláno v Českém rozhlasu Plus, dne 2.ledna 2015

Z logiky V. republiky je francouzský politický systém kryptoprezidentský. I když je, pravda, ústavně striktně řečeno - poloprezidentský, stojí a padá s prezidentem - ať už se jmenuje jakkoliv.
Polovina pětiletého mandátu Françoise
Hollanda, již na podzim završil, se z perspektivy roku 2014 jeví ovšem jako katastrofická. Byl to pro něj doslova: annus horribilis.

Paradoxem tohoto vládnutí je ale systém. Instituce zatím drží – navzdory všemu. Prezident odvolal věrného premiéra Jeana-Marca Ayraulta, najmenoval ambiciózního Manuela Vallse, rozdělil téměř vedví většinovou podporu v Národním shromáždění... a ono to vypadá, že se přesto: jede dál... potokem černým, podél bílých skal.