Macronův velký technokratický manévr - na nové cestě tam a zpátky

> politika > francouzská > společnost > jmenování nového premiéra

Červený koberec je již připraven, stejně jako mikrofony. Za okamžik se v Matignonském paláci, sídle francouzského premiéra, odehraje rituál, známý jako výměna premiérů. Jmenování Jeana Castexe, nového premiéra, místo Édouarda Philippa, přichází v okamžiku, kdy francouzská společnost prochází krizí nejen sanitární (po boji s covidem-19), ale i ekonomickou a politickou.

Aquarius není Archa Noemova

> politka > imigrace > Francie/Itálie > komentář vyšel v Mladé frontě Dnes, dne 15. června 2018.

Válka o uprchlíky rozděluje v těchto dnech znovu Itálii a Francii. Krize nese jméno lodi jménem Aquarius. Může jedna loď zachránit veškerou populaci, jež utíká před válkami a chudobou?

Ani první, ani poslední, ani dáma, prostě – Brigitte Macronová

> politika > Francie > odvysíláno, Český rozhlas Plus, 22. srpna 2017.

Řekněme si to rovnou. Páteční rozhovor pro magazín Elle, historicky první rozhovor, který poskytla médiích manželka francouzského prezidenta, Brigitte Macronová, nepřináší nic nového. A přesto, jak říká jeden z analytiků, „Brigitte rovná se Emmanuel“.

Všechny to prostě zajímá. Magazín umístil její fotografii v džínách a bílém sáčku na titulní straně.

V čase drastického propadu prezidenta Emmanuela Macrona – ocitl se ve srovnatelné době pod úrovní svého předchůdce Françoise Hollanda, na 36 procentech popularity (podle agentury YouGouv) – má jeho choť Brigitte těžký úkol. Jako žena mladého prezidenta, o dvacet čtyři let mladšího, působí velmi svěže. Sama ale v poslední době čelí petici, která se vyslovuje proti zřízení speciálního statutu „první dámy“. Za tři týdny ji podepsalo na 300 000 lidí.

Nový premiér Édouard Philippe, Macronův klín mezi republikány

> politika > Francie > komentář odvysílán na Českém rozhlasu Plus, dne 16. května 2017.

Před Matignonským palácem, sídlem francouzského premiéra, bylo včera odpoledne po třetí hodině plno. Socialistický premiér Bernard Cazeneuve, elegantní a uměřený, předával svou funcki novému nájemci. Téměř dva metry vysoký Édouard Philippe stál vedle něj lehce nahrbený, svraščelé čelo, vědom si patrně, že jako republikán nebude mít nyní snadnou úlohu.

Francouzská revoluce na pochodu

> politika > společnost > Francie > esej exkluzivně na Jehlice revue

Klid před bouří? Nadcházející jaro ve Francii může mít vůni revoluce. Příznaky konce jedné éry lze přece vidět všude. Vzpoura se zatím nekoná. Mění se jenom casting. Po překvapivém vítězství Françoise Fillona v pravicových primárkách přišlo vzápětí rozhodnutí levicového prezidenta Françoise Hollanda znovu nekandidovat. Spasí Francii nová politická kometa Emmanuel Macron? To on mluví a píše o Revoluci. Alespoň ve své nové knize...

Michel Rocard, živoucí inkarnace „druhé levice“

> politika > Francie > nekrolog pro revue Listy č. 5/2016, s. 46.

Čtyřikrát se pokoušel být francouzským prezidentem. Třikrát vážně. Nikdy neuspěl. Jeho odkaz ale dosud provází diskuse nad stavem a perspektivami socialismu, k němuž právě Michel Rocard (1930-2016) připojil přídomek – demokratický. 

Stal se již za svého života inkarnací tzv. druhé levice. Premiér, ministr, poslanec, senátor, starosta, krátce i první sekretář Socialistické strany. Zemřel 2. července 2016 v Paříži ve věku 85 let.

Mnoho vlků, Hollandova politická smrt

civilizace > politika  > analýza vyšla v Mladé frontě Dnes, dne 16. srpna 2016

Přísloví je to kruté: Mnoho vlků, zajícova smrt. Tím zajícem se zdá být francouzský prezident François Hollande. Vlci jsou skoro všude. Deset měsíců před koncem prezidentského mandátu působí Hollande vyčerpaně, doslova v posledním tažení. Národní jednota je v tahu, začala štvanice. Je na tahu Národní fronta?

Rok 2014 – annus horribilis prezidenta Françoise Hollanda

vysíláno v Českém rozhlasu Plus, dne 2.ledna 2015

Z logiky V. republiky je francouzský politický systém kryptoprezidentský. I když je, pravda, ústavně striktně řečeno - poloprezidentský, stojí a padá s prezidentem - ať už se jmenuje jakkoliv.
Polovina pětiletého mandátu Françoise
Hollanda, již na podzim završil, se z perspektivy roku 2014 jeví ovšem jako katastrofická. Byl to pro něj doslova: annus horribilis.

Paradoxem tohoto vládnutí je ale systém. Instituce zatím drží – navzdory všemu. Prezident odvolal věrného premiéra Jeana-Marca Ayraulta, najmenoval ambiciózního Manuela Vallse, rozdělil téměř vedví většinovou podporu v Národním shromáždění... a ono to vypadá, že se přesto: jede dál... potokem černým, podél bílých skal.