Ptačí politika, odposlechy a jeden vězeň

> politika > Francie > publikováno a odvysíláno na Českém rozhlasu Plus dne 25. června 2015

Přátelství mezi státy a národy made in France-USA.

Narušení suverenity. Ptačí politika. Odsudek, ale ne velký. Takové byly první reakce na informace, které publikovaly v úterý večer dva francouzské internetové portály, svým zaměřením levicové: Mediapart a Libération. Zakladatel WikiLeaks Julian Assange poskytl těmto médiím odhalení, že americká Národní bezpečností služba (NSA) odposlouchávala tři francouzské prezidenty v letech 2006-2012. A potom vypuklo mediální šílenství...

Boj o imigranty: Itálie vyhlásila válku Francii

> politika > uprchlíci > publikováno na Parlamentních listech dne 16.června 2015

Uprchlící očekávají politickou odpověď Evropy. Dočkají se?

Odhady se různí. Podle Fabrice Leggeriho, úředníka z agentury Frontex, evropské agentury zodpovědné za kontrolu hranic, očekává Itálie tento rok 500.000 až 1 milión migrantů, kteří jsou připraveni opustit Libyii. 

Vypadá to, že italský premiér Matteo Renzi toho má opravdu dost. V exkluzivním rozhovoru pro italský list Corriere della Sera ze dne 14. června oznámil, že pokud se Evropa nerozhodne k jasnému kroku, má připraven „plán B“. „Pokud si Evropa vybere solidaritu, bude to dobře. Pokud tak neučiní, máme připravený plán B,“ uvedl v rozhovoru.

Co vlastně Evropa slaví u Waterloo?

> historie > politika > odvysílané a zveřejněné na portálu Českého rozhlasu Plus dne 20. června 2015 

Napoéonův poslední útok u Waterloo podle Ernesta Croftse, 1895.

Byla to poslední bitva muže, jenž byl Vídeňským kongresem – za předsednictví našeho krajana Klemense Wenzela von Metternich - téhož roku vyhlášen hors-la-loi (mimo zákon). Byla to poslední bitva o podobu nové Evropy. Waterloo. Uplynulo právě 200 let od okamžiku, kdy dvacet kilometrů jižně od Bruselu, v zapomenuté vesnici s názvem Waterloo, nacházející se v nynější provincii valonského Brabantu, nejmenší ze všech v Belgii, byl 18. června 1815 poražen - spojeneckými armádami britskými, německými a belgicko-holandskými  - francouzský císař Napoléon I.

Hledání ztracené Republiky Užupis

> kultura > knihy > exkluzivně na Jehlice revue

Obálka českého vydání knihy

Už jste byli v Užupisu? Sofie, jedna z dekadentních postav novely Republika Užupis korejského spisovatele Ha Ilčiho (*1955), soudí, že slovo Užupis pochází z francouzštiny – a znamená: „tam, kde čůrám“ (où je pisse).

Ale není tomu tak. Znamená totiž: „tam za řekou“. A je to litevsky, ačkoliv dříve se na tom území, jež je zároveň jednou z nejstarších čtvrtí Vilniusu, mluvilo samozřejmě užupisky.

Novela jednoho z nejdiskutovanějších jihokorejských autorů vychází jako jeho první kniha v češtině. Volba nakladatelství Argo v rámci řady "současná světová próza" je velmi dobrá zpráva, ačkoliv autor má za sebou od 90. let minulého století na desítku knih, převážně novel.

A bylo by tím pádem snadné, zvolit jednu z cyklu knih o „závodištích“. Volba padla na Republiku Užupis, vydanou v roce 2009, jež se tedy nyní u nás stává úvodem do jeho tvorby.

Detektivka Stoprocentní riziko je spíš riskantní než stoprocentní četba

> kultura > knihy > publikováno na portálu České televize dne 15. června 2015.

Obálku českého vydaní připravil Pavel Růt.

Některé prvotiny se nepočítají. Nicméně jestliže francouzský spisovatel Jean-Michel Guenassia (*1950), u nás zatím známý pro své dva rozsáhlé romány, vydává i v Česku svou (oprášenou) prvotinu, musí mít nakladatelství nějaký důvod.

Guenassiův debut s názvem Stoprocentní riziko (Pour cent millions) totiž ukazuje spisovatele jinak, než jsme byli dosud zvyklí.

U nás vychází jako třetí autorova kniha - a jde o detektivku.

Kniha zaujme již na první pohled excelentní obálkou Pavla Růta s využitím fotografie Jana Reicha. Tři knihy tak tvoří vydařenou grafickou a výtvarnou sérii.

Dva opusy nového života

Nakladatelství Albin Michel nastartovalo Guenassiovu kariéru spisovatele v roce 2009 jeho "životním románem" Klub nenapravitelných optimistů (Argo, 2012), jemuž se dostalo dosti vlídného přijetí, ale i relativně překvapivého úspěchu. Ve Francii, kde prodej dosáhl na sto osmdesát tisíc výtisků, získal i ocenění "malým Goncourtem" od gymnazistů – Prix Goncourt des lycéens.

Sirotci pravdy, dezertéři lásky – VI. část

> fejeton > publikováno na Britských listech dne 4. června 2015

"Proč hledět na Lunu, když zahlédli jsme Slunce?" Foto z historického snímku Anonymous (2011).

Ušetřím Odettu (pro příště) dalších analýz. Už i tak si připadám jako uzurpátor, frustrovaný jedinec, bez velké invence, jemuž dotyčná stále píše, a slovům přikládá větší váhu, než jsem se nadál, neboť podle všeho jsem ji, jak napsala: „literárně znásilnil/zprznil“.

Má z velké části pravdu, ano, dalo by se to vyložit i takto, ale soudím, že se plete v podstatném: přeceňuje totiž svůj význam. V mých očích je jako Slunce: mnohem krásnější, inteligentnější, pronikavějšího úsudku, než jak jsem ji v minulých dvou dílech Sirotků pravdy, dezertérů lásky, část IV: ZDE a část V.: ZDE vypodobnil.

A ctihodní čtenáři, kteří tomu cyklu věnují pozornost, si toho jistě všimli (mezi řádky).

Le Penová ohlásila (do roka a do dne) novou evropskou frakci

Štěstí nové frakce má jméno: Evropa národů a svobod.

> politika > EU > publikováno a odvysíláno na Českém rozhlasu Plus dne 18. června 2015

Stalo se, co se mělo stát. Marine Le Penová, předsedkyně Národní fronty (FN), rok po svém vskutku triumfálním znovuzvolení do Evropského parlamentu, má důvod k radosti. Loňského května vyhrála ve Francii evropské volby – a do roka a do dne ohlásila ve Štrasburku – společně s Nizozemcem Geertem Wildersem, předsedou Strany pro svobodu (PVV) – , že se jí podařilo ustanovit v Evropském parlamentu novou politickou frakci. Mohli si společně cinknout sklenicemi šampaňského.