Macron, prezident odsouzený k zániku?

> politika > Francie > Emanuel Macron > Marine Le Penová a další >analýza vyšla v Parlamentních listech, 30. dubna 2021.

Bude příštím francouzským rezidentem Macron, nebo Le Penová? Staronová otázka je znovu na stole. Do volby zbývá rok – a něco se změnilo. A není za tím žádné spiknutí.

Francie na pokraji politické exploze

> politika > Francie > reforma důchodů > komentář vyšel v Deníku Referendum, dne 5. února 2020.

Příští dva týdny rozhodnou, zda klíčová reforma Macronovy éry, známá jako snaha o zavedení „univerzálního důchodového systému“ projde parlamentem. Tento týden zahájila čtrnáct dní „křížové cesty“, jež nemusí skončit vůbec zde, nýbrž opět na ulicích. Někteří mluví o návratu května roku 1968, který doslova katapultoval tehdejší Francii do víru chaosu a násilí.

Může spasit Laurent Wauquiez francouzskou pravici?

> politika > Francie > Český rozhlas Plus, dne 7. září 2017, vysíláno v Názorech a  argumentech 12. září.

Všichni na něj myslí. Nejsou si ale jistí. Bývalý ministr, bývalý státní tajemník, bývalý vládní mluvčí a bývalý poslanec. Laurent Wauquiez, nynější předseda regionální rady Auvergne-Rhône-Alpes, má všechny předpoklady k tomu, aby se koncem roku stal novým předsedou Republikánů (LR). Té opozice, které není ani macro-konstruktivní, ani macro-kompatibilní.

Nadešel čas Macronovy demokratické despocie!

> politika > Francie > analýza vyšla na portálu Parlamentních listů, dne 13. června 2017.

To není vítězství, ale převzetí. Každý druhý francouzský volič v prvním kole parlamentních voleb uplynulou neděli 11. června – nehlasoval. Neúčast se vyšplhala na rekordních 51, 29 %. To je rekord nejen v rámci Páté republiky od roku 1958, ale v rámci všech francouzských republik. Francie zůstává rozdělenou zemí. Macronova Republika na pochodu (La République en marche! - REM) získala společně s Demokratickým hnutím (MoDem) 32, 32 %, tudíž absolutní většinu v Národním shromáždění.

Nový premiér Édouard Philippe, Macronův klín mezi republikány

> politika > Francie > komentář odvysílán na Českém rozhlasu Plus, dne 16. května 2017.

Před Matignonským palácem, sídlem francouzského premiéra, bylo včera odpoledne po třetí hodině plno. Socialistický premiér Bernard Cazeneuve, elegantní a uměřený, předával svou funcki novému nájemci. Téměř dva metry vysoký Édouard Philippe stál vedle něj lehce nahrbený, svraščelé čelo, vědom si patrně, že jako republikán nebude mít nyní snadnou úlohu.

Pevné postoje, nebo křehká iluze?

> politika > Francie > analýza vyšla na portálu Parlementních listů, dne  24. dubna 2017.

Kdo vlastně vyhrál v prvním kole francouzských prezidentských voleb? Postupují dva kandidáti, Emmanuel Macron a Marine Le Penová, propadli oficiální kandidáti levice i pravice. Souboj ve druhém kole, dne 7. května, se povede mezi dvěma politiky, kteří odmítají dosavadní systém. Ani jeden, ani druhý nemusejí získat parlamentní většinu!

Kandidát Fillon vystaven lynči a morálnímu pohoršení

politika > Francie > komentář nahrán a odvysílán na Českém rozhlasu dne 6. března 2017

Vypadalo to jako „manifestace poslední šance“. Na nedělní shromáždění na podporu Françoise Fillona na pařížském náměstí Trocadéro, jinak také kandidáta Republikánů (LR) na prezidentskou funkci, přišlo podle organizátorů na 200 tisíc lidí. Policie zůstává v odhadech mnohem skromnější, když mluví o 30-40 tisících manifestujících.

Fillonovo prezidentské štěstí v čase extrémů

> politika > Francie > analýza vyšla v deníku Mladá fronta Dnes, dne 25. listopadu 2016 

Z outsidera favoritem. Ani Juppé, ani Sarkozy. Na čele francouzské politické pravice se po zdrcujícím vítězství v prvním kole vynořil třetí vzadu: François Fillon. Dlohoudobě podceňovaný politik, bývalý Sarkozyho premiér, známý svým klidem a oddaností, pracuje přitom s radikální programovou vizí, kterou dlouho nikdo nebral vážně.

Dokáže bývalý premiér, Fillon jenž definitivně vyřadil ze hry ostře sledovaného (a svého) bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho, probudit ducha gaullismu? Rozhodne kolo druhé tento víkend. Má Fillon jenom štěstí?

Fillon, Sarkozy, Juppé aneb Ruská ruleta francouzských primárek?

Bývalý premiér Fillon triumfálně zvítězil v prvním kole pravicových primárek. Bude ale ještě kolo druhé. 

> politika > Francie > exkluzivně na Jehlice revue

Šok na pravici: François Fillon, bývalý Sarkozyho premiér, triumfálně zvítězil - v prvním kole ze sedmi kandidátů primárních voleb na pravici 20. listopadu. Bývalý prezident Sarkozy byl vyřazen. Kdo to čekal? První kolo ale nebude tím, které rozhodne. Tuto neděli 27. listopadu přijde kole druhé, v němž může převážit rozum nad emocemi. To hraje pro druhého na pásce, rovněž bývalého premiéra, totiž Alaina Juppého.

Juppé, Sarkozy a ta třetí vzadu

> politika > Francie > komentář vyšel 15. listopadu 2016 v Mladé frontě Dnes.

Poslední dvě listopadové neděle, 20. a 27. listopadu, by měly rozhodnou o budoucím prezidentu Francie. Bude jím, s pravděpodobností hraničící s jistotou, po ničivém propadu socialisty Hollanda, znovu politik pravice. Podle průzkumů se rozhodne mezi dvěma muži: bude jím Juppé, nebo Sarkozy? Co když ale nakonec zvítězí žena?

Michel Rocard, živoucí inkarnace „druhé levice“

> politika > Francie > nekrolog pro revue Listy č. 5/2016, s. 46.

Čtyřikrát se pokoušel být francouzským prezidentem. Třikrát vážně. Nikdy neuspěl. Jeho odkaz ale dosud provází diskuse nad stavem a perspektivami socialismu, k němuž právě Michel Rocard (1930-2016) připojil přídomek – demokratický. 

Stal se již za svého života inkarnací tzv. druhé levice. Premiér, ministr, poslanec, senátor, starosta, krátce i první sekretář Socialistické strany. Zemřel 2. července 2016 v Paříži ve věku 85 let.

Identita, imigrace, islamismus. Sarkozy startuje prezidentskou kampaň

> politika > Francie, komentář byl odvysílán na ČRo Plus, dne 31. srpna 2016

Není to žádné překvapení, ale přesto. Nicolas Sarkozy, bývalý nájemník Elysejského paláce letech 2007 až 2012, vyhlásil svůj úmysl kandidovat na prezidenta. To se dosud nikomu nepodařilo.Oba klíčové francouzské listy, levicově-liberální Le Monde i konzervativní Le Figaro ovšem skutečnosti, že Sarkozy oficiálně zahájil ve středu svou kampaň, věnují titulní strany. Nic na tom, že to všichni očekávali. „Rozhodl jsem se být kandidátem na prezidenta v roce 2017. Francie vyžaduje, abychom jí dali všechno,“ napsal. 

Mnoho vlků, Hollandova politická smrt

civilizace > politika  > analýza vyšla v Mladé frontě Dnes, dne 16. srpna 2016

Přísloví je to kruté: Mnoho vlků, zajícova smrt. Tím zajícem se zdá být francouzský prezident François Hollande. Vlci jsou skoro všude. Deset měsíců před koncem prezidentského mandátu působí Hollande vyčerpaně, doslova v posledním tažení. Národní jednota je v tahu, začala štvanice. Je na tahu Národní fronta?

Politické stínohry ve Francii na počátku roku 2016

> politika > Francie > text psaný pro Český rozhlas Plus, dne 7. ledna 2016

Prezident Hollande si myslí, že Francie neskončila s terorismem.

Loňský rok 2015 poznamenaly ve Francii dva teroristické atentáty: 7. ledna a 13. listopadu. Reakce na ně neodráží ale pouze tyto tragické okamžiky, jež Francii přivedly k výjimečném stavu, který po atentátu z listopadu na tři měsíce vyhlásil prezident François Hollande. Francie se dlouhodobě potýká s problémy, jenž nejsou zdaleka vidět na první pohled.

Nicolas Sarkozy posiluje svůj mediální a politický tlak

Může být skutečně Nicolas Sarkozy jedinou alternativou pro Francii?

Před druhým kolem regionálních voleb tuto neděli 13. prosince posiluje Nicolas Sarkozy, předseda Republikánů (LR): jen tři dny před volbou poskytl exkluzivní rozhovor konzervativnímu listu Le Figaro. Staví se v něm jako jediná hodnověrná alternativa vůči socialistům - i vůči Národní frontě. Rozložení sil zatím mluví silně v jeho prospěch.¨

> politika > Francie > text vyšel na Britských listech dne 11. prosince 2015

Manévry kolem kandidatury do Elysejského paláce pokračují

politika > Francie > komentář zveřejněn a odvysílán na ČRo Plus dne 23. října 2015

Elysejský palác, místo a sídlo francouzských prezidentů.

Rok a půl sice zbývá do konce mandátu francouzského prezidenta Françoise Hollanda, manévry kolem volby nového prezidenta do Élysejského paláce pokračují. Hned několik vyjádření v poslední době, v nichž se adepti na prezidentský úřad – na prvním místě Hollande sám, ale i François Fillon či ostře sledovaní adepti Alain Jupé a Nicolas Sarkozy - pokoušejí vymezit vůči svým potenciálním soupeřům, ale nepřestává pokračovat.

Národní fronta jako strašák do zelí

>>> analýza vyšla v nejnovějším čísle revue Listy č. 2/2015, s. 66

Do nových kampaní počítají s Marine Le Penovou všichni.
Podobně jako v minulých prezidentských volbách, i v těch příštích.

Strach má velké oči. Lokální volby koncem března ve Francii ukázaly, že pro vítězství v prezidentských volbách roku 2017 bude důležitá schopnost sjednotit. Bez nasazení strašáka Národní fronty to ale patrně nepůjde. Pro levici, ale i pro pravici.

Většina médií před prvním kolem – v souladu s výzkumnými ústavy veřejného mínění – předpovídala dramatické vítězství Národní fronty (FN), vedené charismatickou Marie Le Penovou. „Když Francouze mobilizuje, tak to jde!“ prohlásil premiér Manuel Valls.

Navzdory relativnímu posílení frontistů, se ale tato strategie vyplatila zejména jeho odpůrci, bývalému prezidentu a předsedovi Svazu pro lidové hnutí (UMP), Nicolasi Sarkozymu. Ten totiž na rozdíl od premiéra, jenž měl „strach, že FN rozbije Francie“, vyhlásil předsedkyni FN „totální válku“. A vyhrál masivně.

Kdo je a není ve Francii vlastně republikán?

>>> vydáno a odvysíláno na Českém rozhlasu Plus dne 6. května 2015 

Nicolas Sarkozy chce mít z UMP jedno slovo: Republikáni.

Bývalý francouzský prezident Nicholas Sarkozy chce mít ze Svazu pro lidové hnutí mít opět Republikány.

Hlásit se k Republikánům – a to s velkým písmenem, tedy s versálkou na počátku – vypadá trochu přepjatě. Nicméně Nicolas Sarkozy, jenž předsedá Svazu pro lidové hnutí (UMP), tuto strategii postavil na čelo svého „nového projektu“.

Místo UMP bude jedno velké písmeno – a slovo. I když si mnozí jiní francouzští politici myslí, že odkaz republiky, ať již ji píší s malým, nebo převážně s písmenem velkým, nepatří jenom pravici, faktem zůstává, že Sarkozy dosáhl svého. O názvu se mluví. A o to jde.

Národovecká Národní fronta nadále na pochodu. Do zbraně občané?

vyšlo na portálu týdeníku Reflex dne 24. března 2015

Národní fronta a její předsedkyně Marine Le Penová nezvládla utvořit zatím
"první stranu Francie", ale i tak posílila výrazně.

Nevyhrál výrazně nikdo. Volby jsou volby. A průzkumy jsou průzkumy. Toto je nejsilnější lekce z uplynulého francouzského víkendu, v němž v departementálních volbách fakticky nikdo nevyhrál, ale nikdo také neprohrál: ani pravice, ani levice. Národovecká Národní fronta Marine Le Penové ale dosáhla historického skóre – a nadále utváří svým uskupením politickou dynamiku současné Francie.

Každému jeho vítězství. Navzdory silným politickým výrokům, jichž se po prvních odhadech dopouštěli političtí lídři, že se na francouzské politické scéně odehrává proces, jenž definitivně etabluje trojici stran: dosud dominantní Socialistickou stranu (PS), alternativní opozici Svazu pro lidové hnutí (UMP) a částečně protisystémovou Národní frontu (FN). Sociolog Pascal Perrineau označil tento trend za „triangl“.

Celková statistika department po departmentu: ZDE. Mapa celé Francie v barvách: ZDE.

Strašák Národní fronty se vznáší nad vodami Doubs

odvysíláno v Českém rozhlasu Plus, dne 8. února 2015

Dvě ženy, jedna strana: Národní fronta - trochu v Doubs vyděsila.

Všechny oči ve Francii se tuto neděli, 8. února, upírají do 4. správního okrsku departmentu Doubs – východního výběžku, jímž protéká stejnojmenná řeka, hraničící se švýcarským kantonem Vaud.

Minulý víkend zde totiž v prvním kole doplňovacím parlamentních voleb zvítězila kandidátka Národní fronty (FN) Sophie Montelová s výsledkem 32, 6%. Může to vypadat jako další ze zpráv o nezadržitelném nástupu národních populistů ve Francii – a to jaksi navzdory „národní jednotě“ z 11. ledna. Je to ale trochu složitější.